I mnohé únorové počiny těch hlavních jmen dostaly samostatné recenze, ať už to byli zasloužilí BORKNAGAR, neméně trvanliví DARKEST HOUR či prog rockoví melancholici THE PINEAPPLE THIEF. Ale povedeného (podle mě více jak to) nového alba od IHSAHNa se nikdo neujal, takže nezbývá než se o něm zmínit zde. A pokud k tomu přidáme počin známé CHELSEA WOLFE, z archaických dřevních dob se hlásících THE OBSESSED nebo našlapanou dravou jízdu arizonských JOB FOR A COWBOY, tak nezbývá než konstatovat, že únor byl slušně výživný. A to se nesmí zapomínat na mnohé další desky, které se schovávají v mediálním stínu a které nalézt v šeru hudebního vesmíru je většinou jen o náhodě. Zde se mi to povedlo například v případě Bretta Windnagleho a jeho SOULMASS nebo dovádivých panáčků TRANSIT METHOD.

Samostatné recenze: BIPOLAR ARCHITECTURE - Metaphysicize, BLAZE BAYLEY - Circle of Stone, GOODBYE METEOR - We Could Have Been Radiant, MÖRGHUUL - Domination of the Beast, NECROWRETCH - Swords of Dajjal, SPECTRAL VOICE - Sparagmos, THE PINEAPPLE THIEF - It Leads To This, BORKNAGAR - Fall, AMARANTHE - The Catalyst, DARKEST HOUR - Perpetual Terminal, REFORE - Illusion of Existence, ILLUMISHADE - Another Side of You.

ENTERPRISE EARTH - Death: An Anthology
SOULMASS - Principality of Mechanical Violence
TRANSIT METHOD - Othervoid
CHELSEA WOLFE - She Reaches Out To She Reaches Out To She
IHSAHN - Ihsahn
THE OBSESSED - Gilded Sorrow
JOB FOR A COWBOY - Moon Healer
SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM - of the Last Human Being

Pod čarou:
PERSEFONE - Lingua Ignota: Part I (EP)
THE LIGHTSENDERS - The Burning of Llangernyw Yew
HANNES GROSSMANN - Echoes Of Eternity (EP)
HORRIBLE - Filth
ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy
SYNCATTO - Fiction
A BURIAL AT SEA - Close to Home
COUNTING HOURS - The Wishing Tomb
DUST BOLT - Sound & Fury
STIRIAH - Portal
TRITON PROJECT - Messenger's Quest

ENTERPRISE EARTH - Death: An Anthology

Po velmi nadějném singlu "Casket of Rust" bohužel přišlo trochu zklamání z alba jako celku. Tato bohatá a košatá skladba s příjemnými sóly totiž ční nad zbytkem materiálu jako Eiffelovka nad Paříží. Velká část zbývajícího materiálu se utápí v deathcore stereotypu, jednotvárně ducavé plochosti a nehýří příliš zajímavými nápady. Něco se najde v "The Reaper’s Servant", hravé "Accelerated Demise" nebo hodně proměnlivé "Blood and Teeth". Jako celek ale album působí značně klišovitě. Nabuzený zvuk sice žene skladby na posluchače pod slušným tlakem, ale nějak to prostě nestačí. Je to škoda hlavně s ohledem na fakt, že jak dokazuje zmíněná "Casket of Rust", ENTERPRISE EARTH umí udělat opravdu super skladbu. Jenže celek už takový není. Album, ze kterého kdybych vytáhl tři nebo čtyři skladby, bylo by z toho výborný EP. Škoda té nastavované kaše okolo. (INFORMACE O ALBU)

MNRK Heavy / 2. února 2024

SOULMASS - Principality of Mechanical Violence

Florida je kolébka death metalu, Brett Windnagle tomu vzdává hold a společně se zpěvákem Luxem Edwardsem tak jedou v hodně tradičním old school amerického ražení. Najdou se odkazy na tu živočišnou techničtější větev death metalu, ale též na pomaleji se převalující bažinatý marast vedoucí až ke starým OBITUARY. Tím hlavním, co ale hudbu na "Principality of Mechanical Violence" žene vpřed, jsou sice archaicky pojaté, přesto silné a funkční riffy, které i díky celkem vydařenému zvuku příjemně řežou. Nosný základ deathmetalové produkce je tedy splněn na výbornou a jelikož Brett Windnagle dokázal svou hudbu doplnit i o zbývající prvky typu zajímavých kytarových vyhrávek, často kontrastně švitořících proti robustním rifům, a slušný výkon podává i Lux Edwards za mikrofonem, je tahle deska až překvapivě silná. Škoda, že jméno SOULMASS je celkem neznámé a schované kdesi v tunách vycházejících self released. Stojí totiž za pozornost. (INFORMACE O ALBU)

Self released / 2. února 2024

TRANSIT METHOD - Othervoid

Zábavný prog metal s rockově veselou duší. Myslíte, že něco takového neexistuje? Ale ano a najde se nakonec podobně zaměřených skupin dost, namátkou svižně pohodoví NOSPUN nebo rošťáci OSAKA PUNCH. A další podobně smýšlející partou jsou Texasané TRANSIT METHOD. Spojují dovednosti progmetalové produkce s velkým nadhledem a hravostí, takže jejich tvorba hýří pohodou a místy snad až s roztomilostí prezentovanou lehkostí. Přesto je to po všech stránkách parádní prog postavený na metalově znějících kytarách, jen motivy a melodie si skupina vybírá z toho jasněji a často trochu i retro znějícího spektra. A do toho se objeví i rozdováděná složka post hardcore kapel, myšleno těch progresivně svižných, viz hravá "Psychometry". "Othervoid" je prostě albem hodně pestrým, od úvodní skladby vonící veselou neopunkovou přímočarostí, přes retro nádech kousků jako "Nightmare Machines" nebo "The Outside", progres psychedelii, která vykukuje z "Another Wasted Life", až po klasickou progrockovou pohodičku "Savage Creatures", která se překlopí v důraznou metalovou porci. Tohle album si užívám od začátku do konce. (INFORMACE O ALBU)

Brutal Panda Records / 2. února 2024

CHELSEA WOLFE - She Reaches Out To She Reaches Out To She

Chelsea Wolfe je na novém albu možná ještě temnější než kdy předtím. A nic na tom nezmění ani fakt, že album "She Reaches Out To She Reaches Out To She" je i díky elektronice poněkud roztěkané, plné kontrastů, přesto konzistentní a jdoucí často i přímočaře vpřed. Ozvuky industriálu a gothic rocku z něj ale dělají dílo plné napětí a jako by se v něm spojovalo odosobněné zvukové balení s procítěným a působivým projevem jejího vokálního umění. Chelsea odpoutaná z okovů alkoholu tak stvořila velmi sugestivní dílo, kde hlavní jsou samozřejmě emoce, kterých je zde především v melancholické poloze plno. Ale současně je to album plné síly a k pestrosti pomáhá kromě industriální elektroniky i příspěvek bubenice Jess Gowrie, jež zmákla i kytaru, a klavír a syntezátory Bena Chisholma. "She Reaches Out To She Reaches Out To She" je a určitě i zůstane jedním z nejvýraznějších alb roku 2024, myšleno z těch, co jsem vstřebal mimo metalovou oblast. (INFORMACE O ALBU)

Loma Vista Recordings / 9. února 2024

IHSAHN - Ihsahn

Nejsem přílišný znalec Ihsahnovy tvorby, jeho alba kolem mne většinou proletěla nebo jsem je vstřebal jen částečně. Ale současná bezejmenná deska mě překvapivě zasáhla opravdu silně. Polemizovat se tedy dá o tom, zda je to díky její stylové odbočce, a tedy zda nejsem pravým opakem Ihsahnových fanoušků. Těm by pak zřejmě nemusela tolik vonět. Ale co už. Ladnost, s jakou je tohle dílo vyprodukováno a namícháno, je z mého pohledu odzbrojující. Povedlo se udržet metalový základ, místy dokonce hodně dravý, přesto jsou aranže plné orchestrálních variací a vrstvených ploch. Tento podíl tak doplňuje silový základ o odlehčené aranže a jemnější provedení dává vyniknout příjemně plynulým hudebním motivům. Je to hudba, která se trefila do mého vnímání nálad. Těmi je album přímo napěchované a především v uvolněných rockových pasážích to je prostě paráda. Ale i když se šlápne do pedálů a přitvrdí, stále to funguje. Takže za mě super. (INFORMACE O ALBU)

Candlelight / 16. února 2024

THE OBSESSED - Gilded Sorrow

Klasici stoner doom metalové historie zahajují své další album ve velkém stylu. Úvodní skladba přímo sálá energií, která s valivou silou nekompromisně hrne vpřed. Scott „Wino“ Weinrich, jakožto poslední ze zakládající sestavy, si kolem sebe nabalil kvalitní sestavu a i rozšíření o druhého kytaristu zřejmě prospělo výslednému efektu. Teprve páté album v předlouhé historii skupiny tak představuje slušně rozjetou porci, která samozřejmě čerpá z žánrové minulosti. Ale těžko to můžeme vyčítat právě jménu, které tak trochu tvořilo samotný základ doom metalu již v devadesátých letech minulého století. První polovina alba je nabitá silným střelivem, razantní otvírák "Daughter of an Echo", valivě hitová "It's Not OK" i "Realize A Dream" jsou skladby plné výrazných rifů a působivé atmosféry. Po zajímavě modulované "Gilded Sorrow" ale jako by byl překročen bludný kořen a skupina se začne točit v kruhu. Opakování matka moudrosti v hudbě příliš naplatí, představuje totiž skutečnost, že došly nápady. Ale i tak se dá vyzdvihnout ještě třeba energická "Jailine", aby to v celkovém pohledu nakonec stačilo na důstojné album téhle legendy, která si v hodnocení jistě zaslouží i trochu shovívavosti. (INFORMACE O ALBU)

Ripple Music / 16. února 2024

JOB FOR A COWBOY - Moon Healer

Tuhle americkou skupinu jsem kdysi příliš nemusel, jejich poněkud trendová produkce čerpající z metalcoru a deathcoru byla až příliš plochá a troufnu si říci i kýčovitá. Vše je ale zapomenuto a dnes už jsou JOB FOR A COWBOY jinde. Jonny Davy jako poslední ze zakládající sestavy posunul svou partu směrem ke klasičtěji pojatému death metalu floridského ražení, hezky se silným progresivním odérem, takže z alba "Moon Healer" smrdí klasika ve stylu DEATH a CYNIC. Současně je ze skladeb cítit i moderní produkce a razantní přístup, který občas připomene například drtiče RIVERS OF NIHIL. Aktuální sestava skupiny je dostatečně schopná chrlit krkolomné progresivní postupy leč perfektně nabalené na logické stylové kostře. Skladby mají pevné struktury a tím, jak zmizely dusané techno deathcore tlaky a byly nahrazeny prog death kudrlinkami, hudba nabrala vzdušnost a hravější vyznění. Současní JOB FOR A COWBOY jsou tak představitelem spojujícím prog death klasiku z historie stylu s moderním pojetím a produkcí, navíc to dělají s bravurou a suverenitou, což z "Moon Healer" tvoří výborný počin. (INFORMACE O ALBU)

Metal Blade Records / 23. února 2024

SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM - of the Last Human Being

Po dlouhých sedmnácti letech od předchozí řadovky "In Glorious Times" vydala extravagantní parta SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM své další album a rozhodně se nezpronevěřila své pověsti bláznivě excentrických kreací, které nabízela ve své minulosti. Jako by se zastavil čas, my se propadli zpátky na začátek tisíciletí a znovu se kolem nás roztočilo ono divadlo avantgardy, kterým skupina tehdy upoutala pozornost. Ti, kdo se s touhle partou v minulosti setkali, už dobře ví, že v jejich hudbě neplatí žádná pravidla a už i časté srovnávání s MR. BUNGLE naznačuje, že zde bují nespoutaná kreativita a Mike Patton zřejmě určitou inspiraci představuje. I v případě "of the Last Human Being" je třeba se smířit s tím, že stylové ukotvení a hledání logiky je třeba odložit a přistoupit k poslechu s vědomím, že stát se může vše. Dostáváme totiž zdánlivě zmatené a neuspořádané skladby rozstřikující své motivy bez respektu k hudební vědě a pravidlům, bez respektu i k posluchačům, neboť SLEEPYTIME GORILLA MUSEUM bourají hranice mezi styly, deformují oblíbené žánry a nenechávají kámen na kameni. Pro metalové fanoušky už není tolik silových výbuchů a kytarové agrese a dostáváme především rozvláčné plochy pokřivené orchestrace, kde disonance a krkolomné hudební kombinace nedávají příliš prostoru ke klidnému poslechu. Prostě hudba pro otrlé. (INFORMACE O ALBU)

AVANT NIGHT / 23. února 2024

Pod čarou:

PERSEFONE - Lingua Ignota: Part I (EP) (Napalm Records / 2. února 2024)
Sice jen EP, ale 26 minut opravdu výživné hudby na nás vypustili prog metalisti z Andorry. A jejich tvorba nabrala na agresi, jako by je pokousal vzteklý pes. Ona tahle parta vždy hrnula svou produkci pěkně s důrazem, vždyť si také drželi i nálepku deathmetalové skupiny. Na aktuálním EP to ale chlapi vzali ještě víc od podlahy, přitvrdili a zní vážně drsně a moderně. Palec nahoru.

THE LIGHTSENDERS - The Burning of Llangernyw Yew (Enders Fuzz Records / 2. února 2024)
Instrumentální post rock s dostatkem vzruchu, aby to spolu s náladami dalo dohromady příjemnou nahrávku.

HANNES GROSSMANN - Echoes Of Eternity (EP) (Mordor Sounds / 9. února 2024)
Technické deathmetalové hrátky z dílny bubeníka Hannese Grossmanna jsou vlastně poctou kapelám, ve kterých si zahrál. A nejsou to jména menší než NECROPHAGIST, OBSCURA či HATE ETERNAL. Divoká a kreativní jízda to je.

HORRIBLE - Filth (Blackout / 14. února 2024)
Bubeník PRO-PAIN Jonas Sanders a kytarista Olivier Dris z drtičů RESISTANCE doplnili sestavu o známého zpěváka Déhà, druhého kytaristu Svena a basáka Bena Sizaire také z RESISTANCE, a tak tu máme po letech příprav jejich první album pod hlavičkou HORRIBLE. Není to sice ani 23 minut, ale ingredience v podobě hardcore, death metalu i trochy té deathcore šťávy se podařilo namíchat celkem dobře.

ART OF ANARCHY - Let There Be Anarchy (Pavement Entertainment, Inc / 16. února 2024)
Po sporech se Scottem Stappem se tahle v podstatě supergrupa musela poohlédnou po novém zpěvákovi, takže k vydání jejich třetího alba vedla poněkud delší cesta. Nyní tedy třímá mikrofon Jeff Scott Soto, a navíc bez basáka Johna Moyera (DISTURBED) to je trochu jiná parta. "Let There Be Anarchy" ale velkou díru do rockového světa neudělá. Hardrock toho nejběžnějšího ražení je poněkud bezzubý. A ani znatelné metalové ambice nepomáhají.

SYNCATTO - Fiction (Self released / 16. února 2024)
Sólo projekt Charlie Robbinse občas připomene kytarové mistry POLYPHIA. Prvotní dojem hodně fajn, ale chybí tomu trvanlivost. Celkem rychle se tyhle instrumentální hrátky oposlouchají.

A BURIAL AT SEA - Close to Home (Pelagic Records / 23. února 2024)
Post rock těchto Irů je tradiční a zdánlivě fádní. Funguje skvěle jako zvuková kulisa, ale když sedne do nálady a zaposlouchám se, dokáže i příjemně unést na vlnách melancholie, vláčných melodií i burcujících rytmů. Je to jakýsi stylový rituální tanec, který dokáže odpoutat vědomí.

COUNTING HOURS - The Wishing Tomb (Self released / 23. února 2024)
Pohrobci finských RAPTURE pokračují v tažení melodickou gothic doom krajinou, kde se potkávají se jmény jako KATATONIA či AMORPHIS. Pro milovníky daného stylu určitě příjemné dílo, pro ostatní možná trochu nuda.

DUST BOLT - Sound & Fury (AFM Records / 23. února 2024)
Němci svůj thrash metal doplnili a obohatili o klasičtější heavy přístup a dokonce se objevují i melodické hardrockové vlivy. Trochu zvláštní, slyšet to vedle klasických metallikovských struktur.

STIRIAH - Portal (Crawling Chaos / 23. února 2024)
Berlínský black metal s velmi specifickou atmosférou. Nekompromisní vichřice.

TRITON PROJECT - Messenger's Quest (Self released / 23. února 2024)
Přemrštěnou stopáží to tenhle projekt trochu zazdil. Jinak jsou to velmi příjemné progresivní hrátky, které sice neohromí neotřelými nápady, ale šikovně poskládané skladby plynou v ladných plochách i s trochou toho potřebného vzruchu a důrazu. Sympatická deska.

#NovaAlba #EnterpriseEarth #Soulmass #TransitMethod #ChelseaWolfe
#Ihsahn #TheObsessed #JobForACowboy #SleepytimeGorillaMuseum